novinky

Jonesovo prázdninové sólo

přidáno: 4. 12. 2020 10:22, autor: Petr Nožička

Také velšských STEREOPHONICS se týkají covidové prázdniny. Po loňském jedenáctém studiovém albu Kind ještě stihli vyrazit na turné, ale dvojkoncertem v Cardiffu 14. a 15. března 2020, který vyvolal kontroverzi kvůli zákazům vystoupení, museli skončit. Zpěvák, kytarista, klávesista, hlavní autor a také režisér většiny videoklipů souboru KELLY JONES

ještě v létě 2019 uskutečnil se svou příležitostnou šestičlennou, smíšenou (tři muži, tři ženy) sestavou (střídají se kytary, baskytara, housle, klávesy, perkuse) absolvoval sérii sólových vystoupení, na nichž vedle úprav skladeb mateřské skupiny, písní ze sólového alba Only The Names Have Been Changed (2007) občas zařadil také nějakou tu coververzi (Stop Draggin' My Heart Around – Stevie Nicks a Tom Petty, I Put A Spell On You – Screamin’ Jay Hawkins, nejčastěji Help Me Make It Through The Night – Kris Kristofferson). Poměrně typický setlist, sestřih z několika vystoupení přináší 4. prosince komplet 2 CD či 3 LP Don't Let The Devil Take Another Day na značce Parlophone. Nabízí zmíněnou Kristoffersonovu skladbu, dvě ukázky ze zmíněné Jonesovy sólovky – Suzy a Katie plus osmnáct úprav skladeb napsaných Jonesem za celou kariéru Stereophonics. CD 1: Hurry Up And Wait; You're My StarSuzyKatie; I Wanna Get Lost With You; Help Me Make It Through The Night; I Stopped To Fill My Car Up; Before Anyone Knew Our Name; Mr Writer; Rewind. CD 2: Local Boy In The Photograph; Feel; 3 Into The World; This Life Ain't Easy (But It's The One That We All Got); Boy On A Bike; No-one's Perfect; Show Me How; Maybe Tomorrow; Traffic; Just Looking; Dakota.

Stejnojmenný dokumentární film bude mít premiéru 11. prosince v Londýně, ostatní jej budou moci vidět na vlastním zařízení od 18., přístup – vstupenku je možno si zakoupit již nyní na adrese DONTLETTHEDEVILTAKEANOTHERDAYFILM.com.

pen

Živák Arctic Monkeys

přidáno: 26. 11. 2020 5:00, autor: Petr Nožička

Britští ARCTIC MONKEYS vydávají 4. prosince záznam ze svého vystoupení ze 7. června 2018 pod názvem Live At The Royal Robert Hall. Na dvou CD či LP najdete koncertní provedení dvacítky skladeb ze šesti dosavadních studiových alb (v Británii vždy na 1. místě žebříčku). Pouze jedenkrát je zastoupeno čtvrté Suck It And See (2011), první tři Whatever People Say I Am, That's What I'm Not (2006), Favourite Worst Nightmare (2007) a Humbug (2009) zde mají po třech zástupcích, po pěti pak páté, veleúspěšné AM (2013) a to šesté Tranquility Base Hotel + Casino (2018), jehož vydání předcházelo zaznamenané vystoupení o necelý měsíc. Čtyřčlennou základní sestavu Alex Turner, Jamie Cook, Matt Helders a Nick O'Malley podporuje čtveřice dalších koncertních hráčů – dva kytaristé/klávesisté, další hráč na klávesy a perkusionista. Veškeré výnosy z koncertu i z vydání dvojalba jdou na fond War Child pro děti postižené válkou. Obsažené skladby: Four Out Of Five; Brianstorm; Crying Lightning;  Do I Wanna Know?; Why'd You Only Call Me When You're High?; 505; One Point Perspective; Do Me A Favour; Cornerstone; Knee Socks;  Arabella; Tranquility Base Hotel + Casino; She Looks Like Fun; From The Ritz To The Rubble ; Pretty Visitors; Don't Sit Down 'Cause I've Moved Your Chair; I Bet You Look Good On The Dancefloor; Star Treatment; The View From The Afternoon; R U Mine?            pen

Druhé sólo Jona Andersona v novém

přidáno: 23. 11. 2020 11:03, autor: Petr Nožička

Bývalý zpěvák a autor skupiny Yes JON ANDERSON musel zapomenout na plány, že by chtěl ještě jednou vyrazit na turné skupiny v nejuslavnější sestavě. Chris Square zemřel a sestava Yes, kterou vede Steve Howe spojení s Andersonem vylučuje. Zájem už nemají ani klávesista Rick Wakeman a kytarista Trevor Rabin, s nimiž absolvoval dvě turné a vydal jedno, koncertní album. Wakeman nemá o další spolupráci zájem, pokud by předem nevydali studiové album s novými skladbami. Vždyť už Better Late Than Never (2015) krátkodechého souboru s houslistou Jeanem-Lucem Pontym AndersonPonty Band nabízelo hlavně předělávky z časů Yes. Andersonovi tak nezbylo než se vrátit do archivu a připravit k vydání u Esoteric Records na 27. listopad rozšířenou podobu svého druhého sólového alba Song Of Seven (původně listopad 1980). Album nahrál po svém prvním odchodu z YES s pestrou společností hudebníků jako klávesista Ronnie Leahy, kytaristé Ian Bairnson a Clem Clempson, baskytaristé John Giblin a Jack Bruce, saxofonisté Dick Morrissey a Johnny Dankworth, bubeníci Morris Pert a Simon Phillips. Vedle zcela nových skladeb se vrátil k písním, jež „neprotlačil“ na LP Yes Tormato jako Some Are Born, Days, Everybody Loves You a Hear It. Remaster je doplněn dvěma americkými singlovými verzemi Some Are Born a Heart Of The Matter. Celá kolekce se dočkala také renovovaného obalu.

pen

KEN HENSLEY 24.8.1945 – 4.11.2020

přidáno: 5. 11. 2020 12:51, autor: Petr Nožička   [ aktualizováno 5. 11. 2020 12:52 ]

Uriah Heep i po padesáti letech poměrně úspěšně existují, dodnes na žádném koncertě nechybí množství skladeb, jež do jejich repertoáru přinesl, předevčírem zesnulý Ken Hensley. Ve skupině pobyl deset plodných let, jeho vklad je nedocenitelný. Ještě stihl zaslat svůj příspěvek k nedávnému výpravnému výročnímu boxu 50 Years In Rock, ale 4. listopadu večer po krátké nemoci náhle zemřel ve svém domě ve Španělsku.

Podrobnější nekrolog doplním zítra.

pen

Noví The Waterboys

přidáno: 20. 8. 2020 11:02, autor: Petr Nožička

Skotský multiinstrumentalista, autor a zpěvák Mike Scott vydá v pátek 21. srpna na značce Cooking Vinyl čtrnácté album se svým personálně proměnlivým souborem THE WATERBOYS, jehož stálicí je irský houslista Steve Wickham. Jako obvykle je na co se těšit, ačkoli po výtečném, v USA nahraném Modern Blues (2015) dvěma dalšími přesvědčil o něco méně, ale všechna tři si vedla úspěšně v britských a irských žebříčcích. Před dvojitým Out Of All This Blue (2017), jímž se jednorázově vrátil pod křídla velké gramofirmy, sám dopředu varoval, že bude více popové. O mnoho lépe se mu nedařilo ani v loňském roce s přímočařejším Where The Action Is. Na novince s titulem Good Luck, Seeker je připravena směs čtrnácti stylově různých, ale jako obvykle strhujících skladeb, což si dovolím tvrdit na základě zkušenosti s předešlými opusy, aniž bych zatím z novinky znal víc než čtyři skladby: Vypalovačka s dechy The Soul Singer je prvním singlem, rozsáhlá My Wanderings In The Weary Land je typickou ukázkou rockovější podoby skupiny, zadumaná, spíš deklamovaná než zpívaná Postcard From The Celtic Dreamtime a na folkovější polohu navazující Low Down In The Broom. Vedle základního disku: The Soul Singer; (You've Got To) Kiss A Frog Or Two; Low Down In The Broom;  Dennis Hopper; Freak Street; Sticky Fingers; Why Should I Love You?; The Golden Work; My Wanderings In The Weary Land; Postcard From The Celtic Dreamtime; Good Luck, Seeker; Beauty In Repetition; Everchanging; The Land Of Sunset, si fanoušci mohou pořídit rozšířenou podobu na dvou CD s deseti alternativními verzemi skladeb: The Soul Singer (instrumentální verze); (You've Got To) Kiss A Frog Or Two (instr.); Low Down In The Broom (kytara + vokál); Dennis Hopper (demo);  Why Should I Love You? (instr.); My Wanderings In The Weary Land (zpěv); Postcard From The Celtic Dreamtime (instr.); Beauty In Repetition (instr.); The Soul Singer (demo); The Land Of Sunset (instr.).

pen

Další Plantova kompilace?

přidáno: 6. 8. 2020 10:13, autor: Petr Nožička

Ano, ale rozhodně ne klasická kolekce největších hitů. Nakonec i jeho první výběrové dvojalbum Sixty Six To Timbuktu (2003) nabídlo vedle ukázek z do té doby vydaných sedmi sólových alb (vynechal jen to úplně první) na prvním CD také devatenáct rarit na druhém. Jako čtyři písně z období před Led Zeppelin, pár zajímavých dosud nevydaných (nebo jako b. strany singlů) a skladby pro různé filmy a tribute alba. Prostě nikoli běžný výběr, ale v podstatě nepostradatelná součást diskografie. Na 4. října připravil ROBERT PLANT na vlastní značce Es Paranza další dvojalbum Digging Deep: Subterranea. Má za sebou jedenáct sólových a čtyři společná alba s různými spoluhráči (Jimmy Page a Grammy oceněnou spolupráci s bluegrassovou zpěvačkou a houslistkou Alison Kraus Raising Sand). Tentokrát je třicítka skladeb více kompilační, vynechal „nepopulární“ třetí sólo a zmíněné spolupráce, naopak zopakoval některé nepostradatelné písničky jako Ship Of Fools, Big Log či 29 Palms,  což nemůže nikoho zarmoutit, ale neopomenul přidat tři skvělé rarity či novinky, jež dosud nebylo možné nikde slyšet – bluesovou Charlie Patton Highway (Turn It Up - Part 1), Nothing Takes The Place Of You a v době spolužití se zpěvačkou Patty Griffin vzniklou Too Much Alike. Zde je kompletní seznam: CD1 Rainbow; Hurting Kind; Shine It All Around; Ship Of Fools; Nothing Takes The Place Of You (nevydaná); Darkness, Darkness; Heaven Knows; In The Mood; Charlie Patton Highway (Turn It Up - Part 1) (nevydaná); New World; Like I’ve Never Been Gone; I Believe; Dance With You Tonight; Satan Your Kingdom Must Come Down; Great Spirit (acoustic). CD2 Angel Dance; Takamba; Anniversary; Wreckless Love; White Clean & Neat; Silver Rider; Fat Lip; 29 Palms; Last Time I Saw Her; Embrace Another Fall; Too Much Alike (nevydaná);  Big Log;  Falling In Love Again; Memory Song (Hello Hello); Promised Land.

pen

Reedice Greenslade na etapy, připomínka zajímavé skupiny

přidáno: 27. 1. 2019 5:29, autor: Petr Nožička

Britský kvartet GREENSLADE, jehož profil najdete v Rock+ 3/2012, ve svém prvním období v letech 1972 až 1975 hrál hudbu na pomezí rocku, klasiky a jazzu v sestavě se dvojitými klávesami – Dave Greenslade a Dave Lawson (ten také zpíval, výjimečně užil znalost hry na dechové nástroje), basovou kytaru coby doprovodný i sólový nástroj bravurně ovládal další bývalý člen Colossea Tony Reeves a bicí někdejší hráč King Crimson Andrew McCulloch. Až na dvě výjimky u třetího alba se obešli bez elektrické kytary. Po trojce Reeves odešel a jeho nástupce Martin Briley občas vedle baskytary kytaru užíval. Předchozí reedice čtyř studiových alb Greenslade vycházely bez přidaných materiálů. V minulém roce došlo na postupné vydávání nově remasterovaných alb v podobě dvou disků na značce Esoteric Recordings pod křídly Cherry Red Records. Debut Greenslade z února 1973 vyšel loni v září a na druhém disku jsou přidány tři studiové a čtyři koncertní nahrávky pro BBC z ledna respektive dubna 1973. Třetí album Spyglass Guest (původně srpen 1974) se objevilo o měsíc později, v říjnu 2018. Na druhém CD se nacházejí dosud nezveřejněné rozhlasové nahrávky z listopadu 1974, pět koncertních a trojice studiových. Trochu jinak je koncipována reedice dvojky Bedside Manners Are Extra (listopad 1973), jež proto následovala až v listopadu. Zde jsou tři rozhlasové nahrávky z října 1973 přidány na první disk, ten druhý, vizuální, zveřejňuje dosud neznámé promoční filmové záznamy tří skladeb, jak je hraje skupina ve studiu a dvě známější z televizního pořadu BBC The Old Grey Whiste Test z listopadu 1973, kde čtveřice živě prezentuje dvojici novinek ze druhého alba.        

Reedice posledního alba Time & Tide (květen 1975) je připravena na 22. února 2019. Oproti prvním třem znovu vydaným nemá většina bonusů úplnou premiéru. Remaster studiového alba na 1. CD doplňují kratší singlová verze Greensladeovy instrumentální skladby Catalan a nevydaná Rubber Face And Lonely Eyes. Druhý disk nabízí záznam švédského rádia z koncertu v březnu 1975. Na basovou kytaru už tam je Martin Briley, repertoár prochází celou tvorbu souboru, nevýhodou je, že milovníci Greenslade už si jen nepatrně kratší záznam pořídili, když jej v roce 2013 vydala kalifornská firmička Purple Pyramid pod názvem Live In Stockholm March 10th 1975.

pen

Focus stále aktivní

přidáno: 24. 1. 2019 9:46, autor: Petr Nožička   [ aktualizováno 29. 1. 2019 6:48 ]

Nizozemská skupina FOCUS pokračuje neustále ve svých aktivitách. Poměrně pravidelně koncertují, naposledy v listopadu loňského roku. Aktuální sestavu tvoří jediný ze zakladatelů Thijs van Leer (zpěv, varhany, klavír, flétny), dlouholetý, už potřetí se v roce 2004 navrátivší bubeník Pierre van der Linden, kytarista Menno Gootjes a teprve třetí sezónu působící zánovní baskytarista Udo Pannekeet. Po šesti letech, vyplněných projekty se staršími či nově a jinak, s hosty vytvořenými nahrávkami na albech Golden Oldies (2014), Focus 8.5/Beyond The Horizon (2016) a dvojitém The Focus Family Album (2017), oficiálně vydávají 25. ledna, ale prodávali jej na koncertech už loni na podzim, proto je datováno 2018, na vlastní značce In And Out Of Focus řadovou novinku Focus 11, jež na ploše necelých třiapadesáti minut nabízí jedenáct nových skladeb: Who's Calling?; Heaven; Theodora Na Na Na; How Many Miles?; Mazzel; Winnie; Palindrome; Clair-Obscur; Mare Nostrum; Final Analysis; Focus 11. Stejně jako minule u Focus X (2012) návrh obalu vytvořil Roger Dean.

pen 

Ryder-Jones počtvrté

přidáno: 1. 11. 2018 13:56, autor: Petr Nožička

Osobitý rockový písničkář a bývalý důležitý člen liverpoolského souboru The Coral BILL RYDER-JONES připravil na 2. listopadu u společnosti Domino vydání čtvrtého sólového alba Yawn. Obsahuje desítku autorských písní: There's Something On Your Mind; Time Will Be The Only Saviour; Recover; Mither; And Then There's You; There Are Worse Things I Could Do; Don't Be Scared, I Love You; John; No One's Trying To Kill You; Happy Song. Neznáte-li Coral či Billovy sólovky, možná si vzpomenete na kvalitní předkapelu Mumford & Sons předloni v Praze, kde si zapíval ve dvojici s Marcusem Mumfordem a hlavní atrakci pak se spoluhráči posílil v přídavkové „velkokapelová“ úpravě You Really Got Me The Kinks. pen     

DMB mají skvělé nové album a poprvé vystoupí u nás

přidáno: 19. 10. 2018 2:38, autor: Petr Nožička

Skupina DAVE MATTHEWS BAND zase jednou vyrazí hrát do Evropy, kde má naplánováno osmnáct koncertů, jeden z nich se uskuteční ve středu 27. března 2019 ve Foru Karlín, tedy na stejném místě, kde předvedli Dave Matthews a kytarista Tim Reynolds vynikající set coby duo 2. dubna 2017. Chválit strhující koncerty DMB mi přijde nadbytečné, zkuste si najít mou recenzi z jejich vídeňského koncertu v roce 2010 (viz Rock+ 3-4/2010). Co se týče posledního alba, nabízím jeho recenzi, psanou jinam, ale jaksi nedopatřením nepoužitou: Come Tomorrow RCA/BMG  54:26 Za sedmadvacet let vydali devět studiových alb, bezpočet koncertů, překonali smrtelnou nehodu původního saxofonisty a letos vyloučili (#MeToo) houslistu Tinsleyho, podílí se jen na Idea Of You, jsou stále ve formě a dovedou překvapit každou nahrávkou. Už dvě dekády, sedm studiových alb platí po vydání to samé: 1. místo amerického žebříčku a největší návštěvy na celoamerické šňůře. Tentokrát nespěchali a první LP po šesti letech vznikalo dlouho, v několika studiích a každý ze čtyř producentů (tři již měli s DMB tu čest) zastřešil jen několik skladeb. Mezitím už písně živě hrála skupina i dvojice Dave Matthews a Tim Reynolds. Loni v Praze duo předvedlo ráznou Samurai Cop (Oh Joy Begin), klavírní Virginia In The Rain a nadýchanou Black And Blue Bird. Původně Jihoafričan, autor a zpěvák Dave Matthews má vyhraněné názory, hlasitě se vyjadřuje k tomu, co se mu na Americe nelíbí. Ne však tentokrát, ještě víc než posledně se zaměřil na lásku k ženě a dětem, což vyjadřuje i výtvarné řešení obalu. Hudebně zůstali DMB dokonale sehraní a pestří – elektrické i akustické kytary, dechy, procítěný zpěv, trochu jazzu, funky, ostrý i jemnější rock a další vlivy v dokonalém souladu. Od vypjatého She přes jemnější Come Tomorrow až k něžné tečce When I’m Weary.   4/5

pen

1-10 of 930