novinky

Billy F. Gibbons s pomocí přátel

přidáno: 24. 8. 2018 3:06, autor: Petr Nožička

Autor, kytarista a zpěvák BILLY GIBBONS již podruhé připravil sólové album bez účasti kolegů z mateřské skupiny ZZ Top, momentálně odpočívajících po turné, jež skončilo v roce 2016. Po výrazných afro-kubánských rytmech a špetkou jazzu okořeněném Perfectamundo (2015) je tentokrát blíž tomu, co předvádějí ZZ Top ovšem s ještě větším důrazem na své bluesové počátky a návrat ke kořenům. The Big Bad Blues (21.září na značce Snakefarm Records) obsahuje jedenáct skladeb, z toho čtyři úpravy klasiky: Missin’ Yo’ Kissin’; My Baby She Rocks; Second Line; Standing Around Crying (Muddy Waters); Let The Left Hand Know…; Bring It To Jerome (Jerome Green pro Boa Diddleyho); That’s What She Said; Mo’ Slower Blues; Hollywood 151; Rollin’ And Tumblin’ (Muddy Waters); Crackin’ Up (Bo Diddley). Úvodní Missin’ Yo’ Kissin’ mu napsala manželka Gilly Stillwater. Zpěv a kytary všeho druhu ztvárnil sám, doprovod obstarali kamarádi: baskytaru Billyho spoluproducent Joe Hardy, klávesové nástroje, nezbytné pro zvuk jeho někdejšího souboru The Moving Sidewalks v druhé polovině 60. let, Mike ‘The Drifter’ Flanigin, foukací harmoniku obsluhuje James Harman a u bicích se střídají Matt Sorum (Guns N’ Roses, Velvet Revolver, The Cult a další) a Greg Morrow.

pen 

Anna potřetí, jako lovec i kořist

přidáno: 22. 8. 2018 12:36, autor: Petr Nožička   [ aktualizováno 22. 8. 2018 12:39 ]

Po albech Anna Calvi (2011) a One Breath (2013), EP Strange Weather (2014) s úpravami pěti cizích skladeb a koncertním, jen na 2 LP vydaném záznamu Live At Meltdown (2017) britská, ze smíšené italsko-anglické rodiny pocházející, zpěvačka, autorka, výtečná kytaristka ANNA CALVI, jež ovládá také další nástroje, připravila na 31. srpna svou nejnovější nahrávku Hunter. Sama jej označuje za své nejpravdivější album. Desítku skladeb – As A Man;  Hunter; Don't Beat The Girl Out Of My Boy; Indies Or Paradise; Swimming Pool; Alpha; Chain; Wish; Away a Eden produkoval Nick Launay (PiL, Midnight Oil, INXS, David Byrne, Nick Cave, Grinderman a další) a vedle Anny na něm uslyšíte zbytek jejího tria Mally Harpaz (perkuse, harmonium), bubeníka Alexe Thomase i hosty Adriana Utleyho z Portishead na klávesy a kytary a Caveova baskytaristu Martyna P. Caseyho.  V listopadu ji pak můžete vidět na vlastní oči také v Lucerna Music Baru, do Čech přijíždí už potřetí.  

pen 

Nestárnoucí Joan

přidáno: 13. 4. 2018 8:03, autor: Petr Nožička

Britská rocková písničkářka JOAN ARMATRADING nás v 18. května potěší svým už 21. albem Not Too Far Away. Všech deset písní složila, zaranžovala, nazpívala a nahrála všechny nástroje. Zde jsou: I Like It When We're Together; Still Waters; No More Pain; Cover My Eyes; Invisible (Blue Light); Not Too Far Away; Any Place; Always In My Dreams; This Is Not That; Loving What You Hate. Pokud si CD nebo LP objednáte přímo na jejím webu www.joanarmatrading.com, obdržíte spolu s ním autorkou podepsaný arch s texty písní. pen

 

Jednorázové obnovení Mott The Hoople

přidáno: 13. 4. 2018 7:46, autor: Petr Nožička

V letech 2009 a 2013 se slavná britská skupina MOTT THE HOOPLE, která existovala v letech 1969 až 1974, dala znovu dohromady pro sérii koncertů. Od té doby však dva členové původní sestavy bubeník Buffin a baskytarista Overend Watts zemřeli a další koncertní návrat se nepředpokládal. Neúnavný letos devětasedmdesátiletý zpěvák, pianista a kytarista Ian Hunter však dal dohromady jádro „druhé sestavy“, kdy na sólovou kytaru pod jménem Ariel Bender hrál bývalý člen Spooky Tooth Luther Grosvenor a klávesy obsluhoval Morgan Fischer. Rytmiku si budou muset najmout, ale stejně je to překvapení. Zatím tvrdí, že zahrají pouze na třech festivalech: Azkena Rock ve Španělsku 23. června, anglickém The Ramblin’ Man Fair 30. června a 2. července na Dalhalla ve Švédsku. pen 

Komorní „Colosseum“

přidáno: 13. 4. 2018 2:11, autor: Petr Nožička   [ aktualizováno 13. 4. 2018 2:19 ]

Pod názvem JCM se vrací zdravé jádro skupiny Colosseum, která se rozloučila posledním koncertem na konci února 2015. O čtvrt roku dříve hráli také u nás a bylo vidět, že saxofonistka Barbara Thompson má zdravotní problémy. Zpěvák Chris Farlowe a klávesista Dave Greenslade sice byli ve formě, ale pokračovat zřejmě neměli zájem. Zbývající trio Dave "Clem" Clempson a Mark Clarke, vedené bubeníkem Jonem Hisemanem se rozhodlo zkusit to pod novým názvem a v komornější rockové sestavě. Zpěvu se ujme baskytarista Clarke za vydatné pomoci kytaristy Clempsona. JCM nejen právě vyjíždějí na koncertní šňůru (23. a 24. května zahrají v pražském Lucerna Music Baru a v Národním domě v Ústí nad Labem), ale také 20. dubna vydávají u Repertoire Records nové album Heroes. LP obsahuje devět a CD jedenáct skladeb, jednak komornější úpravy starších, hlavně však instrumentální a zpívané novinky: The Kettle; Strangeher; Weird Of Hermiston; Four Day Creep; Yeah Yeah Yeah; Rivers; Grease The Wheel (pouze CD); The Inquisition; Foyers Of Fun (pouze CD);  Only Sixteen; The Real Great Escape. Podnětem začít skládat byly pro Hisemana odchody blízkých hudebníků. „Najednou jsem si uvědomil, že jsem už ztratil většinu lidí, kteří ve mne věřili a povzbuzovali mě, abych hrál svou vlastní hudbu. Postupně mě to přivedlo k tomu, že bych měl zkusit vytvořit album písní a instrumentálních skladeb, které mám s nimi všemi spojené. Hudbu, co mi zůstala v mysli celé ty roky. Některé vzpomínky mne rozesmály, u jiných jsem cítil zlost ze ztráty jejich přátelství a talentů.“ Mezi vzpomínanými hrdiny jsou Cozy Powell, Graham Bond, Dick Heckstall-Smith, Jack Bruce, Gary Moore, Ollie Halsall, Alan Holdsworth a Larry Coryell. Pro projekt získal Clempsona, který zrovna pomáhal dceři Jona a Barbary Aně Gracey s jejím sólovým albem. Zejména jej nadchla možnost hrát v triu s Hisemanem a Clarkem.

pen   

Rock History 1965

přidáno: 21. 9. 2017 17:16, autor: Jaromír Merhaut   [ aktualizováno 21. 9. 2017 17:25 ]

Starosvětský rockový almanach Rock History, na němž se podílí i část redakce Rock+, má nové pokračování, věnované roku 1965. 

Předávám slovo editorovi Mirkovi Tůmovi: "Začněme v půli kalendáře. 12. června 1965 udílí královna Řád britského impéria čtyřem členům skupiny Beatles a snobové a elitáři si vzteky koušou nehty. Předtím, zkraje května, obsazuje devět ostrovních nahrávek Top 10 US hitparády a ohromení Amerikáni hovoří o britské invazi.Měsíc a den po inauguraci u královny přebírají Beatles rekordní počet pěti prestižních uměleckých cen Ivora Novella. Co dodat? Čeká nás vzrušující rok.

A zdaleka nebude řeč jen o Beatles. Bude to o „mé generaci“, o My Generation, za kterou v závěru roku jiná britská skupina TheWho vypustí v písni toho názvu přerývavě vykoktanou, leč smělou a vzpurnou větu „doufám, že zemřu dřív, než zestárnu“. Dnes se nad tím můžeme pousmát, ale tenkrát jsme na tu myšlenku přísahali.

Byl to rok, kdy pořád ještě mohli vystoupit Roy Orbison a Rolling Stones na společném turné a král rock’n’rollu Elvis Presley na prvním a posledním setkání vítal a hostil Beatles ve svém domě v Bel Air. Jejich hudba už ale nabrala jiný směr. Přizpůsobila se i terminologie. Už se nehovořilo „americky“ o rock-and-rollu, ani „liverpoolsky“ o beatu, a přestože část britských kapel si osvojí černošské rhythm-and-blues (a skupině Animals jen byrokracie úřadů znemožní vystoupení v Mekce černé hudby, divadle Apollo v Harlemu, srdci New Yorku), spolkne záhy všechny ty stylové výhonky i odlišnosti všeobjímající výraz „rocková hudba“, rock music.

 To všechno jsme vnímali v Praze a nebylo to bez problémů. Na příkladu skupiny Olympic si nejlépe můžeme ukázat, jak bolestné byly rozchody se sólisty, s osobnostmi s talentem a renomé, které se bohužel vymykaly novému ideálu. V našich podmínkách se navíc tento vývoj odehrával pod dozorem bdělého a nedůvěřivého bolševika, který však komicky ulítnul právě na té terminologii. Na 11. října 1965 povolil v Praze koncert britské skupiny Manfred Mann, provázený na plakátech označením „rhythm-and-blues“. Aha, to bude něco na způsob „černý muž pod bičem otrokáře žil“, usoudil příslušný úředník na magistrátu a přiložil schvalovací razítko. Pustil tak do Sjezdového paláce ten nejlepší rock a poměry u nás pak už nikdy nebyly jako předtím. I o tom se dočtete uvnitř."

Petr Nožička má na svědomí články: Sonny & Cher, Beatmen, 

Jaromír Merhaut pak: Dave Clark Five, Slavní (zatím) neslavní, Marianne Faithfull, Pretty Things, Ozvěny zlínského bigbítu v půli sixties, Lítá rozhlasová řež o mladé duše.

Rock History 1965 lze aktuálně koupit v každé dobré trafice a některých knihkupectvích, případně objednat spolu s doposud vydanými čísly (1968, 1973, 1975) na www.rockandall-shop.cz/rock-history/




BCC po pauze

přidáno: 16. 8. 2017 12:59, autor: Petr Nožička

Angloamerická hardrocková superskupina BLACK COUNTRY COMMUNION tvoří od počátků v roce 2009 slavná jména: kytarista, zpěvák Joe Bonamassa, hlavní zpěvák, baskytarista Glenn Hughes, bubeník Jason Bonham a klávesista Derek Sherinian. Autory jsou Hughes, který píše též většinu textů a Bonamassa. Jejich slibně se rozvíjející kariéra se zastavila v březnu 2013 oznámením, že skupina končí. Joe Bonamassa se svou bohatou sólovou kariérou a občasnou spoluprací se zpěvačkou Beth Hart neměl čas napsat více příspěvků pro 3. album Afterglow (2012) a co víc, odmítl jet po hned po jeho vydání na turné a nabízel pozdější termín. Celkem se mu dá rozumět, jelikož jeho úspěšné vlastní nahrávky mu poskytovaly víc radosti než podpora Hughese, jenž se i na koncertech stavěl do role šéfa, kterého ostatní jen doprovázejí. Uražený Hughes oznámil konec skupiny a vytvořil s Bonhamem a kytaristou Andrewem Wattem trio California Breed, to však skončilo po jediném albu a Hughes vyrazil s jiným triem na sólové turné. Bonamassa zatím vytvořil dvě svá studiová alba, studiové Seesaw a živé Live In Amsterdam s Beth Hart plus devět! koncertních dvojalb, jedno lepší než druhé. Po tom posledním oslovil bývalé spoluhráče, zda by měli zájem na obnovení Black Country Communion a všichni nadšeně přisvědčili. Výsledkem je zatím nových deset skladeb od Bonamassy a Hughese pro čtvrté studiové album BCCIV, jež vychází 22. září u Mascot Records. Jako obvykle spolupracoval „pátý člen“ skupiny, producent Kevin Shirley. Album obsahuje skladby: Collide; Over My Head; The Last Song For My Resting Place; Sasy; The Cove; The Crow; Wanderlust; Love Remains; Awake; When The Morning Comes. O koncertech se zatím moc nehovoří, potvrzeno je pouze několik dat v lednu 2018.

pen 

War On Drugs na nové značce

přidáno: 16. 8. 2017 12:47, autor: Petr Nožička

Čtvrté album pozoruhodného amerického souboru THE WAR ON DRUGS, který vede a písněmi zásobuje kytarista a zpěvák Adam Granduciel (Adam Granofsky), nazvané A Deeper Understanding vychází poprvé u velké firmy Atlantic 25. srpna. Předchozí Wagonwheel Blues (2008), Slave Ambient (2011),  Lost In The Dream (2014) i EP Barrel Of Batteries (2007) a Future Weather (2010) vydala nezávislá firma Secretly Canadian. Koncerty vyzkoušená, stabilizovaná sestava David Hartley (baskytara), Anthony LaMarca (kytary), Charlie Hall (bicí), Robbie Bennett (klávesové nástroje) a Jon Natchez (saxofony, klávesy) má připraveno deset nových titulů Up All Night; Pain; Holding On; Strangest Thing; Knocked Down; Nothing To Find; Thinking Of A Place; In Chains; Clean Living; You Don’t Have To Go, z nichž už jsou známé singl Holding On a na Record Store Day vydaná Thinking Of A Place.

pen

Zvláštní kombinace Feeder

přidáno: 28. 7. 2017 9:00, autor: Petr Nožička

Velšsko-japonská skupina FEEDER, kterou poslední dekádu tvoří zpěvák, kytarista, klávesista a hlavní autor Grant Nicholas a baskytarista Taka Hirose plus najímaný bubeník a další hráči pro koncerty, vydá 29. září na značce BMG podivnou kombinaci buď dvojalbum The Best Of o jednačtyřiceti položkách se všemi singly souboru z let 1996-2017, seřazenými tentokrát ne chronologicky jako v případě kompilace The Singles z roku 2006, ale na přeskáčku, nebo 3 CD či 4 LP, kde na posledním disku je přidána nová, celkově jedenáctá, započítáme-li debutové mini album Swim tak dvanáctá studiová deska Arrow s devíti novinkami. K tomu šedesátistránková příloha s historií, aktuálními rozhovory a fotografiemi z archivu skupiny. CD1: Feeling A Moment; Come Back Around; Eskimo; Just The Way I'm Feeling; Forget About Tomorrow; Just A Day; Insomnia; Comfort In Sound (Spike Mix); High; Buck Rogers;  Pushing The Senes; Turn; Renegades; Lost & Found; Tender; Yesterday Went Too Soon; Shatter; Borders; Seven Days In The Sun; Piece By Piece; Another Day On Earth. CD2: We Are The People; Universe Of Life; Idaho; Tumble And Fall; Crash; Silent Cry; Find The Colour; Day In Day Out; Down By The River; Paperweight; Tangerine; Cement; Suffocate; Side By Side; Stereo World; Paperfaces; Save Us; Tracing Lines; Miss You; Children Of The Sun. CD3: Figure You Out; Walk Away; Bees; Veins; Sound Of Birds; Arrow; Dive; Sirens; Landslide.  

pen     

Arcade Fire popáté

přidáno: 28. 7. 2017 2:17, autor: Petr Nožička

Téměř po pěti letech vydávají 28. července ARCADE FIRE nové album Everything Now, poprvé ne u menší firmy Merge jako dosud, nýbrž u Columbie. Spolu se skupinou se na produkci podíleli již vyzkoušení partneři Markus Dravs, Thomas Bangalter (Daft Punk), Steve Mackey (kdysi Pulp) a Geoff Barrow (Portishead). Deska nabízí třináct skladeb: Everything_Now (continued); Everything Now; Signs Of Life; Creature Comfort; Peter Pan; Chemistry; Infinite Kontent; Infinite_Content; Electric Blue; Good God Damn; Put Your Money On Me; We Don't Deserve Love; Everything Now (continued). Jelikož od oznámení novinky vyšly již čtyři singly/videoklipy, pár dalších skladeb zaznělo živě na proběhnuvších koncertech, určitou představu máme předem. Skupina nepochybně pokračuje směrem započatým už minule na dvojalbu Reflektor (2013) více tanečním a popovým (zejména v duchu 80. let) pojetím. Pro ty, kdo je sledují od počátku to není zklamání, ale nejlepším albem i nadále a přes nepopiratelné kvality všech dalších zůstává geniální debut Funeral (2004). Však se k němu vracejí živě nejvíce ukázkami. V mezičase vydali první řádný koncertní záznam na dvou DVD The Reflektor Tapes obsahující dokument o vzniku tohoto alba na různých místech (Montreal, Jamajka, Haiti…) a hlavně od téhož tvůrce sestřih ze dvou koncertů v červnu 2014 na dvou vystoupeních skupiny v londýnské hale Earls Court.

Před devíti dny ukončili evropské turné, které zahrnovalo dvaadvacet zastávek. Základní šestici Régine Chassagne,  Win a William Butlerovi, Richard Reed Parry, Tim Kingsbury a Jeremy Gara tentokrát doprovázejí bývalá řádná členka Sarah Neufeld (housle, klávesy a zpěv), jeden ze dvou hráčů na perkuse z minulé šňůry Tiwill Duprate a také již vyzkoušený Stuart Bogie (saxofony, klarinet, flétna). U nás se bohužel nehráli a troufám si tvrdit, že už se nejspíš ani neobjeví, neboť nejlepší časy, kdy nebyli ještě tak drazí, naši pořadatelé propásli a teď už si těžko troufnou. Dál už na ně v srpnu čeká Amerika. 

pen

1-10 of 920