novinky‎ > ‎

David Bowie 8.1.1947 – 10.1.2016

přidáno: 13. 1. 2016 23:49, autor: Petr Nožička   [ aktualizováno 13. 1. 2016 23:56 ]

Nemohu říct jako Madonna nebo David Cameron, že by DAVID BOWIE změnil můj život, ale poslouchal jsem ho někdy od roku 1973, kdy se mi do rukou dostala alba Aladdin Sane a Pinups. Tehdy u mě sice vedli Led Zeppelin, Yes, Jethro Tull, Deep Purple a Uriah Heep, místo u nás nejvíc populárních glamrockových interpretů jako T. Rex, Sweet, Slade a Gary Glitter mne však zaujali spíš Roxy Music, Mott The Hoople a Bowie, kteří byli sice s touto vlnou spojováni, aniž by do ní až na některé vnější znaky vysloveně patřili. Pokračoval jsem v zájmu o něj i nadále – od Diamond Dogs přes „soulové“, „berlínské“ a další období. Ocenil jsem jeho Heroes na Live Aid i na Freddie Mercury Tribute. Do Budapešti jsem na něj sice koncem 80. let nejel, ale plně jsem si jej užil v Praze 25.června 1997, občas nepochopitelně kritizované, přitom velice pestré a sympaticky téměř tříhodinové poměrně komorní vystoupení v menším sále Pakulu, a v rámci Reality Tour ve Vídni 29.10. 2003, kde dvouapůlhodinový koncert na rozdíl od Prahy dohrál bez problémů. Chápal jsem, že se po zdravotních potížích a operaci stáhl víceméně do ústraní. Potěšila překvapivě ohlášená alba: The Next Day (2013), první po deseti letech a letošní BlackstarDavidův vzhled v nových videoklipech – epickém Blackstar a podobně pojatém Lazarus, jsem přičítal roli a maskérům. Zdá se, že s líčením neměli až tolik práce. Zemřel, aniž by to někdo krom rodiny a lékařů dopředu tušil dva dny po devětašedesátých narozeninách, dva dny po vydání vynikajícího alba Blackstar, které pro mne bylo podobným působivým zjevením jako 1. Outside v roce 1995. Až teď po jeho smrti víme, že ho vytvořil a v jeho textech leccos naznačoval během boje s rakovinou jater, na kterou před třiadvaceti léty zemřel také jeho blízký spolupracovník z doby alb The Man Who Sold The World (1970), Hunky Dory (1971), The Rise And Fall Of Ziggy Stardust And The Spiders From Mars (1972), Aladdin Sane (1973) a Pinups (1973) Mick Ronson. „Budu žít navěky, nikdy nezestárnu,“ ironizoval nesmrtelnost hvězd včetně sebe sama v písni Never Get Old na albu Reality, nyní když zemřel, verš ztratil ironii a platí. 

pen 

Comments