novinky‎ > ‎

První část reedic a diskuse Led Zeppelin…

přidáno: 24. 6. 2014 14:46, autor: Petr Nožička   [ Aktualizováno 28. 6. 2014 8:14 uživatelem Jaromír Merhaut ]
Tak už je to tady, první tři alba LED ZEPPELIN mají novou, minimálně třetí podobu. Skupině, tedy hlavně Jimmymu Pageovi se daří vždy znovu a znovu přilákat pozornost starších fandů, aby si šli opět koupit to, co už doma dávno mají. Nové remastery původních záznamů jsou možná kvalitnější, ale mně nepřijdou lepší než ty minulé, nakonec hlavní pachatel (Jimmy Page) je stejný. Důležité jsou hlavně druhá CD deluxe edicí obsahující dosud neslyšený materiál. Stojí za námahu již nejméně potřetí investovat do kapely, která skončila v roce 1980 a od té doby vystoupila jen čtyřikrát? Pro zaryté fanoušky určitě. Na rozšířených verzích najdete na přidaných discích spoustu zajímavostí, ale za nezbytnosti bych je neoznačil. Jedničku v deluxe verzi doprovází dvaasedmdesátiminutový záznam koncertu skupiny v pařížské Olympii z 10. října 1969, tedy necelé dva týdny před vydáním dvojky, z níž zde zní poměrně syrový Heartbreaker a Moby Dick dost odlišný od studiové i obvyklých živých verzí. Vůbec je zvuk, s několika drobnými kazy, méně uhlazený než jsme zvyklí z novějších koncertů a některé skladby v dlouhých, ale ne tak rozsáhlých podobách jako později se zajímavými improvizacemi. Takové How Many More Times se v dalších letech už nehrávalo. Good Times Bad Times je spojeno s Communication Breakdown. Ve skvělé improvizaci White Summer/Black Mountain Side se k akustické, elektricky znějící Pageově kytaře  občas lehce přidají Jones a Bonham. Také přidaný, třiatřicetiminutový disk u dvojky nabízí lehce odlišné hrubé mixy se zpěvem i základy bez vokálu (Thank You, Living Loving…) a z Moby Dick jen úvod a závěr bez Bonhamova sóla. Neznámé La La je takové studiové hraní s varhany, kytarami, kde se občas objeví variace na známý motiv či sólo. Doplněk trojky střídá instrumentální verze pozdějších písní jako Friends nebo Out On The Tiles (to je pod názvem Bathroom Sound), odlišné podoby – alternativní nebo pokusné mixy písní Immigrant Song, Celebration Day, zpočátku klidnější, méně vypjaté Since I’ve Been Loving You, o malinko méně výrazné podoby dvojice – Gallows Pole a That's The Way z folkové druhé strany, jímž závěrečné úpravy prospěly. Navíc dvě „novinky“ – Jennings Farm Blues je instrumentální, dost odlišná podoba pozdějšího Four Sticks na 4. albu, a akustickou bluesovou směs Keys To The Highway/Trouble In Mind jen s kytarou, foukací harmonikou a zpěvem. Neodpustitelná je podle mne absence písně Hey Hey What Can I Do, což byla b. strana singlu Immigrant Song. Na obou stranách Atlantiku si reedice vedly poměrně úspěšně, první a třetí album se první týden po vydání umístily shodně na 7. respektive 10. místě žebříčku, druhé bylo v Americe 9. a 12. v Anglii, další týden se prodávají jen o něco hůře (druhá a třetí desítka žebříčků).    

Co bude dál? Zatím není stanoven termín, kdy vyjde druhá část, ani zda to budou jen čtvrté a páté album, nebo i Physical Graffiti, zbytek pak někdy v příštím roce. Vydání nejúspěšnější „čtyřky“ komplikuje čerstvá žaloba, spojená s opatřením oddalujícím vydání, na upření spoluautorství nejslavnější písně Stairway To Heaven. Je nepopiratelné, že její úvod obsahuje podobné motivy jako skladba Taurus (1968) od amerických Spirit, přesněji jejího v roce 1997 tragicky při záchraně syna utonuvšího kytaristy Randyho Californii. Do žaloby se pozůstalí dali až poté, co si našetřili na advokáta. Příliš velké šance se jim nedávají…   

Někdy v blízké budoucnosti by Led Zeppelin byli nadšeně přivítáni na Glastonbury, kde Plant s různými sestavami, dokonce i s Jimmym Pagem hráli. Zda se tento sen vyplní vypadá nepravděpodobně, ale různých návratů se v hudbě posledních let uskutečňuje tolik, že úplně vyloučeno to není. Zatím panuje mezi Pagem a Plantem mírné napětí. Page by rád kapitalizoval další úspěšné připomenutí Led Zeppelin sérií koncertů, Plant občas naznačí, že by to šlo, častěji však tvrdí, že je to naprosto vyloučené a lituje, že v roce 2007 to Page, John Paul Jones a Jason Bonham nezkusili s někým z vokalistů, z nichž vybírali náhradu. Page tvrdí, že jej Robertovy hry už nudí, Plant returnoval doporučením, aby si Jimmy odpočal. Hlavní však je, že se o skupině opět psalo, prodeji reedic to nepochybně prospělo.     

pen

Comments