novinky‎ > ‎

Rock History 1965

přidáno: 21. 9. 2017 17:16, autor: Jaromír Merhaut   [ aktualizováno 21. 9. 2017 17:25 ]
Starosvětský rockový almanach Rock History, na němž se podílí i část redakce Rock+, má nové pokračování, věnované roku 1965. 

Předávám slovo editorovi Mirkovi Tůmovi: "Začněme v půli kalendáře. 12. června 1965 udílí královna Řád britského impéria čtyřem členům skupiny Beatles a snobové a elitáři si vzteky koušou nehty. Předtím, zkraje května, obsazuje devět ostrovních nahrávek Top 10 US hitparády a ohromení Amerikáni hovoří o britské invazi.Měsíc a den po inauguraci u královny přebírají Beatles rekordní počet pěti prestižních uměleckých cen Ivora Novella. Co dodat? Čeká nás vzrušující rok.

A zdaleka nebude řeč jen o Beatles. Bude to o „mé generaci“, o My Generation, za kterou v závěru roku jiná britská skupina TheWho vypustí v písni toho názvu přerývavě vykoktanou, leč smělou a vzpurnou větu „doufám, že zemřu dřív, než zestárnu“. Dnes se nad tím můžeme pousmát, ale tenkrát jsme na tu myšlenku přísahali.

Byl to rok, kdy pořád ještě mohli vystoupit Roy Orbison a Rolling Stones na společném turné a král rock’n’rollu Elvis Presley na prvním a posledním setkání vítal a hostil Beatles ve svém domě v Bel Air. Jejich hudba už ale nabrala jiný směr. Přizpůsobila se i terminologie. Už se nehovořilo „americky“ o rock-and-rollu, ani „liverpoolsky“ o beatu, a přestože část britských kapel si osvojí černošské rhythm-and-blues (a skupině Animals jen byrokracie úřadů znemožní vystoupení v Mekce černé hudby, divadle Apollo v Harlemu, srdci New Yorku), spolkne záhy všechny ty stylové výhonky i odlišnosti všeobjímající výraz „rocková hudba“, rock music.

 To všechno jsme vnímali v Praze a nebylo to bez problémů. Na příkladu skupiny Olympic si nejlépe můžeme ukázat, jak bolestné byly rozchody se sólisty, s osobnostmi s talentem a renomé, které se bohužel vymykaly novému ideálu. V našich podmínkách se navíc tento vývoj odehrával pod dozorem bdělého a nedůvěřivého bolševika, který však komicky ulítnul právě na té terminologii. Na 11. října 1965 povolil v Praze koncert britské skupiny Manfred Mann, provázený na plakátech označením „rhythm-and-blues“. Aha, to bude něco na způsob „černý muž pod bičem otrokáře žil“, usoudil příslušný úředník na magistrátu a přiložil schvalovací razítko. Pustil tak do Sjezdového paláce ten nejlepší rock a poměry u nás pak už nikdy nebyly jako předtím. I o tom se dočtete uvnitř."

Petr Nožička má na svědomí články: Sonny & Cher, Beatmen, 

Jaromír Merhaut pak: Dave Clark Five, Slavní (zatím) neslavní, Marianne Faithfull, Pretty Things, Ozvěny zlínského bigbítu v půli sixties, Lítá rozhlasová řež o mladé duše.

Rock History 1965 lze aktuálně koupit v každé dobré trafice a některých knihkupectvích, případně objednat spolu s doposud vydanými čísly (1968, 1973, 1975) na www.rockandall-shop.cz/rock-history/




Comments