novinky‎ > ‎

SPOOKY TOOTH

přidáno: 20. 6. 2013 13:02, autor: Jaromír Merhaut   [ aktualizováno 20. 6. 2013 13:02 ]

Spooky Tooth bohužel patří mezi ty anglické skupiny z přelomu šesté a sedmé dekády, které – ač jejichž přínos pro rozvoj rockové muziky byl zcela zásadní - zůstaly širším publikem nedoceněny. Do pokladnice klasického rocku přispěli Spooky Tooth novotvarem, kdy se v psychedelickém oparu a těsném sousedství razantního hardrocku vlní soul a vznáší gospel.

The V.I.P.s (The VIP’s)

Příběh Spooky Tooth započal v létě z 1963 na severozápadě Anglie (Carlisle, Cumbria), když kytarista a klávesák Jimmy Henshaw, bicmen Walter Johnstone, kytarista Frank Kenyon a zpěvák Mike Harrison (3.9.1942) založili beatovou skupinu The VIP’s. Johnstone a Kenyon spolu dříve působili v The Teenagers. Záhy po vzniku se k sestavě přidává baskytarista Greg Ridley (23.10.1947) se zkušeností v místních bandech Dino The Danubes, The Dakotas a The Ramrods, odkud se znal s Harrisonem.

VIP’s vydali u RCA v roce 1964 rhythm & bluesový singl Don't Keep Shouting At Me/She's So Good, dnes sběratelskou raritu z nejdražších. Ještě předtím vznikl pro label Oak jednostranný acetát How Many. Na podzim pětašedesátého se mládenci vydávají ve své modré dodávce Commer do Londýna, centra bigbítového všehomíra. Jejich dočasný útočištěm se stává sklepní byt kdesi na Berwick Street. V letech 65-66 patřili VIP’s k londýnským klubovým atrakcím, hráli ale i v Star Clubu v Hamburku.

Původní sestava VIP’s nahrála pro CBS ještě další tři singly, pod názvem The Vipps Wintertime, u Island a v produkci Guy Stevensena postupně vznikly: I Wanna Be Free/Don't Let It Go/Smokestack Lighting (říjen 1966) a Straight Down To The Bottom/In A Dream (únor 1967).

To jsme ale trochu předběhli. Na podzim šestašedesátého se zpět domů z Německa vrací bubeník Walter Johnstone. Na mládence se v téže době ale usmálo štěstí v podobě manažera Spencer Davis Group a zakladatele labelu Island, Chrise Blackwella, jehož zaujal zvuk kapely. Kolem hlavní Blackwellovy hvězdy, sedmnáctiletého Steva Winwooda, se pohybovala celá řada muzikantů, mezi nimi bubeník Mike Kellie a kytarista Luther Grosvenor. Právě Mike dostal rychlé telefonické lano od VIP’s, kdy se musel v řádu hodin rozhodnout, zda-li se skupinou odcestuje do Francie a Německa. Steve Winwood kolegiálně pomohl přemluvit otce Petera Kellieho, a tak se mladý muzikant mohl druhý den ráno vypravit se svou soupravou Ludwig na nádraží Paddington, kde na něj čekal odvoz do Blackwellovy kanceláře na Oxford Street a setkání se členy VIP’s. 

... pokračování profilu v Rock+ 2/2013

Comments